Historie školství v českých zemích byla několik století spojena s církví, která měla ve svých rukou veškeré vzdělávání. Škola bývala u každé fary, podobně fungovaly i školy klášterní. První písemná zmínka o škole v Chotěšově pochází z chotěšovské úmrtní matriky , v níž je zaznamenáno jméno Wentzla Kastla, zesnulého 13.2.1684, který 35 let působil jako kantor ve škole v Chotěšově. Z toho vyplývá, že škola zde existovala nejméně od roku 1649.
Školní budovy
O budově původní školy v Chotěšově nemáme, bohužel, přesné zprávy. Můžeme se domnívat, že to bylo pravděpodobně v ulici Dobřanská (dnešní parcela 72/1 nebo parcela 115/1, či prostor u mantovského mostu). Jako nejpravděpodobnější varianta se jeví parcela 115/1, která je nejblíže u kostela. Podle kronikáře A. Hofmana zde stála škola až do roku 1782. Od roku 1774, po vydání nařízení o všeobecné školní povinnosti (reformy císařovny Marie Terezie), musely do školy chodit všechny děti. Proto bylo potřeba vystavět novou školní budovu. Ta byla postavena na místě bývalého hřbitova v roce 1789. Tato budova měla 2 třídy a stála u klášterní zdi vedle prelatury. Do školy tehdy docházelo 110 žáků (podle císařského výnosu připadalo na jednoho učitele až 80 žáků). Rychlý nárůst dětí (díky rozvíjejícímu se hornictví) si vyžádal daleko větší školní budovu. V roce 1895 rozhodli představitelé obce o výstavbě nové budovy s deseti třídami. Na tehdejší dobu velmi moderní budova byla budována v letech 1899-1901 v místech původní dvoutřídky, která zřejmě vyhořela. Nová škola (dnešní budova Plzeňská č.p. 88) byla dvoupatrová, v přízemí s tělocvičnou, bytem pro školníka a třídami pokračovací školy pro řemeslnické vzdělávání. Ve druhém patře byla dívčí škola. Chotěšovská škola se stala největší školou v okrese Stříbro, protože ji navštěvovalo 700 žáků. Ve škole se vyučovaly děti české i německé. Vyučovacím jazykem však byla pouze němčina.