Večer s Andersenem

V pátek 22. března proběhla v celé republice i dalších zemích tradiční Noc s Andersenem. My jsme se také přidali, i když tentokrát trochu netradičně. Ve společnosti knížek jsme totiž nestrávili celou noc, ale jenom večer. Sešli jsme se ve škole už v 16.00 a hned na úvod jsme si poslechli  vzkazy pro účastníky Noci s Andersenem od prezidenta Petra Pavla, od dánského velvyslance v České republice a také od výtvarníka a spisovatele Petra Síse. Hned potom jsme se pustili do seznamování s jeho knihou Zeď. Ta nás provedla životem v Československu od 50. do 80. let minulého století. Pracovali jsme hlavně s obrázky, kterých bylo v knize více než textu, ale ve dvojicích jsme prozkoumali také psané části deníku, z nichž jsme se dozvěděli nejen o klíčových událostech tehdejší doby, ale také o zážitcích autora a jeho cestě k emigraci do USA. Společně jsme potom poskládali časovou osu příběhu a zamysleli se nad tím, jaké to asi bylo žít tzv. za zdí a snášet různá omezení a nesmyslná nařízení, třeba nesmět nosit dlouhé vlasy, muset povinně kreslit tovární komíny nebo účastnit se prvomájových a lampionových průvodů. Pak už byl čas večeře, takže jsme za vydatné asistence pana školníka na školní zahradě opekli buřty a spořádali vynikající buchtu od paní ředitelky. Další částí našeho potkávání s knížkami byla návštěva zrekonstruované knihovny v Mantově. Cestou jsme si povídali, a  tak nám podvečerní procházka rychle utekla. V knihovně nás už čekala sympatická paní knihovnice Tereza Zelísková, která nám vysvětlila, jak malá knihovna funguje, jak jsou uspořádány knížky tak, aby se v nich vyznala, kolik knížek a na jak dlouho je možné si vypůjčit. Všichni jsme prozkoumali hlavně dětskou část knihovny a pak jsme si ještě zahráli pátrací hru, kdy jsme zkoušeli v regálech najít různé knihy podle zadání. Hra nás bavila a sami jsme pak vymýšleli další úkoly pro ostatní. Venku už byla pořádná tma, a tak nastal čas na poslední část Večera s Andersenem. Někteří se na ni těšili nejvíc, někteří se trochu báli. Šli jsme totiž na cestu směrem k Vachtlovu mlýnu, kde každý sám musel projít část cesty a zapamatovat si co nejvíce názvů pohádek H. CH. Andersena. Nakonec to všichni zvládli a ve tmě dokázali najít i svůj diplom z dnešního společného setkání. Když jsme se kolem deváté hodiny večer rozcházeli, všichni jsme se shodli, že jsme si to opravdu užili.