Dějepisná exkurze do Prahy

Hlavním cílem však nebyla procházka po Vánočních trzích, i když kolem několika z nich jsme také prošli, nýbrž poznávání známých historických památek. Již cestou ze smíchovského nádraží jsme z dálky obdivovali Vyšehrad nebo kostel sv. Václava na Smíchově. Z bezprostřední blízkosti jsme si naopak mohli prohlédnout Hladovou zeď, pod kterou jsme prošli během příjemné ranní procházky po Petříně. Na rozhlednu jsme sice nevyšplhali, ale stejně jsme měli Prahu jako na dlani a mohli jsme si ukázat nejznámější památky z ptačí perspektivy – Karlův most, Týnský chrám, Chrám sv. Mikuláše, Žižkovskou věž a mnoho dalších. Pod Strahovským klášterem jsme prošli Úvozem na Loretánské náměstí. Zde jsme si před Černínským palácem, sídlem Ministerstva zahraničních věcí ČR, připomněli naše moderní dějiny – pomník druhého československého prezidenta E. Beneše a záhadné okolnosti smrti ministra Jana Masaryka. Nesměla chybět zastávka u Lorety, krásného barokního kostela, a protože nám štěstí přálo a bylo právě 11 hodin, slyšeli jsme i melodii zdejší zvonkohry. Pak už jsme bezpečně zamířili k našemu hlavnímu cíli, Pražskému hradu. Před vstupem proběhlo tradiční focení a pokusy o rozesmátí strážných u brány, nepovedlo se. Zato z naší výpravy někteří neunikli pozornosti udatného rytíře a byli slavnostně korunováni. Po vstupu do areálu jednoho z největších hradních komplexů na světě jsme prošli nádvoří a neomylně došli ke katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Zatím jsme ji okoukli jen zvenčí, včetně původních základů z 11. století. V pravé poledne jsme totiž chtěli stihnout střídání hradní stráže na 1. nádvoří. Pochodující jednotka, výměna standarty prezidenta republiky mezi stráží, nablýskané šavle a doprovod vojenské hudby byly strhujícím zážitkem. Po ceremoniálu výměny stráží jsme se konečně přesunuli dovnitř katedrály, kterou jsme si mohli detailně v klidu prohlédnout, protože davy turistů, na které jsme zvyklí z letních měsíců, se nekonaly. Totéž platilo i na dalších místech Pražského hradu, která jsme navštívili – Vladislavský sál, Bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička, věž Daliborka a Staré zámecké schody. Nikde žádná tlačenice, jakoby už se chystala vánoční pohoda. Poslední zastávkou bylo Václavské náměstí, kde jsme doplnili energii, utratili kapesné z domova a vyfotili se u sochy sv. Václava. V nohách jsme měli skoro 14 kilometrů, ale na nádraží už to bylo jenom kousek, takže jsme v pohodě stihli vlak a mohli se vrátit z ruchu velkoměsta domů, do Chotěšova. Koho mrzelo, že se v Praze nemačkal v žádném davu, mohl si to ještě večer vynahradit na setkání s Markem Ztraceným u vánočního stromu. Tolik lidí jako tam, dneska nebylo ani na Václaváku.